Historie města Světlá nad Sázavou

První písemná zmínka o osadě Světlá je z roku 1207. Vilémovský klášter  uvádí ve své pamětní knize obec Světlou, jako svůj majetek. Největší rozkvět zaznamenalo město až v polovině 15. století, po husitských válkách, kdy celé zdejší panství získali Trčkové z Lípy. Tento bohatý šlechtický rod vlastnil rozsáhlá území středního Posázaví až do roku 1634, kdy za účast v odboji proti císaři jim byl veškerý majetek zkonfiskován. Světlá nad Sázavou pak byla ve vlastnictví stoupenců katolické víry, většinou německých šlechtických rodů.

V 18. století zaznamenala Světlá nad Sázavou a její okolí nebývalý hospodářský rozvoj. Světlá nad Sázavou se stala centrem výroby skla a zpracování polodrahokamů. Na památku rozmachu těchto dvou hospodářských odvětví stojí od roku 1992 na zdejším náměstí pomník. Ve sklářských hutích bylo třeba topit dřevěným uhlím, které se v okolí města vyrábělo především z bukového dřeva. Zdravých lesů byl v té době v blízkém okolí dostatek. V součinnosti s výrobou surového skla se zde sklo zušlechťovalo, výrobky se začaly brousit a leštit. V okolí města již bylo vybudováno na začátku 19. století mnoho menších sklářských provozů a největší z nich byl josefodolský, přestavěný v roce 1861 z bývalé papírny.  O století později, v roce 1967 se zde začala stavět nová velká sklárna. Byla tu zachována pochopitelně dlouholetá tradiční ruční výroba a kromě ní vznikla automatická výrobní linka pro výrobu nápojového skla hladkého i broušeného.

Ve Světlé nad Sázavou se necelých 200 let zpracovávaly také polodrahokamy. Brousily se tu především české granáty. Před druhou světovou válkou však zpracování polodrahokamů zaniklo. V minulosti se tu také začala těžit žula a dnešním největším žulovým lomem jsou Horka nad Sázavou, odkud pochází mimo jiné žulové bloky na fasádní obklady některých významných pražských i mimopražských staveb.